Vítězslav Nezval - Edison

Autor:Vítězslav Nezval (1900-1958; představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie; básník, prozaik, dramatik; nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu;
poetismus: sbírky Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Básně noci; surrealismus: hra Milenci z kiosku, sbírky Žena v množném čísle, Absolutní hrobař; okupace: hra Manon Lescaut; oficiální „socialistická“ tvorba: poema Stalin, sbírka Velký orloj, drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou)

Kompozice: 5 zpěvů, připomíná hudební sonát (nepravidelně se opakující refrén v obměnách)
jde o kompozičně ucelenou skladbu – vývoj od smutku a pesimismu k radosti ze života a optimismu

Lyrickoepická polytematická báseň, inspirace životem Edisona a jeho vynálezy (náhodný článek v novinách), námětem je neustálé vynalézání člověka, touha po nalezení smyslu života, jeho naplnění, autor se cítí být blízký vynálezci, který obohacuje lidstvo i sebe samého o něco nového (motiv žárovky jako světla a světlo jako symbol pro lidskou práci, aktivitu)

obraz dvou protikladných světů:
„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života a smrti.“
                              X
„Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti.“


1. zpěv
noční Praha v únoru (zima), pijáci, bary
stín - druhé já, s kterým si povídá (nebo to byl nějaký druhý člověk), chtěl skočit do Vltavy
přišel domů, rozsvítil světlo, už nevidí stín
motiv sebevražedného stínu provázejícího básníka, dialog s ním, rub chaotického tempa moderní doby

2. zpěv
děj se odehrává v Americe, Edisonovo mládí
okouzlení vědou, vynálezy, knihami, objevováním
nebezpečí zneužití vynálezů (přirovnání k velkoměstu), vykřikující kamelot
zprostředkovává život Edisona, vidí v něm sám sebe, život pořád někam utíká

3. zpěv
okouzlení technikou a civilizací
cizí slova, technické termíny, odborné názvy (v poezii?)
uvědomění si, že mnoho lidí vynalézá, ale jen někteří jsou úspěšní
hazardní hráč´vynálezce –kontrast, podoba – oba pracují v noci

4. zpěv
smyslem života a pocitu štěstí je štěstí z objevů, touha dobývat a přetvářet svět
motiv smrti (ten je i ve 2.zpěvu - otec)
jmenuje významné osobnosti, které něco dokázaly (např. Newton)

5. zpěv
pocit radosti ze života, touha po životě
kontrasty: noc X den;    vynálezce X piják;     láska X prodejná láska


asociace: volné sdružování představ v básnický obraz
anafora: opakování stejných slov na začátku veršů („Naše životy …“)
asonance: zvuková podobnost slabik na konci veršů vyvolaná shodou samohlásek (hadi - mládí; žen – pěn; drát - promenád)
metafora: nahrazuje slovo nebo slovní obrat jiným slovem nebo slovním obratem na základě podobnosti, vzhledu, barvy, vlastnosti, funkce („… přede mnou se chvělo moře světel v dáli…“)
oxymóron: spojení slov významově si odporujících („…piják nezachytitelných odstínů, piják světel potopených do stínů…“)